Jak fungovala první republika: parlament, vláda, prezident, volby a politické strany

1. 28. 10. 1918 – vznik Československa
2. 1918–1920 – Revoluční národní shromáždění – přechodný zákonodárný sbor, který nevzešel z voleb
3. 29. 2. 1920 – přijata Ústavní listina
4. jaro 1920 – první řádné parlamentní volby
5. 30. 9. 1938 – Mnichovská dohoda – konec první republiky

Co následovalo po Mnichovu, už tento článek nerozebírá.

Ústavní listina stanovila, že lid je jediným zdrojem veškeré státní moci a Československo je demokratická republika.

Zdroj: Ústavní listina Československé republiky (121/1920 Sb.) – PSP (otevře se v novém okně); Ústavní soud: Ústavní soud ČSR 1920–1948 (otevře se v novém okně)

Prvorepublikový Senát nebyl stejný jako dnešní Senát.

• Zákony mohly vycházet od vlády nebo od kterékoli sněmovny – Senát měl vlastní zákonodárnou iniciativu.
• Návrh tak mohl začít i v Senátu; jen vládní návrhy rozpočtových a branných zákonů musely jít nejdřív do Sněmovny.
• Pravidla přehlasování byla jiná než dnes: když Senát zamítl návrh třemi čtvrtinami všech senátorů, potřebovala Sněmovna k přehlasování tři pětiny všech poslanců.
• Vláda ale byla politicky odpovědná jen Poslanecké sněmovně.

Jak funguje Senát dnes: Proč existuje Senát.

Zdroj: Ústavní listina Československé republiky (121/1920 Sb.) – PSP (otevře se v novém okně); Senát: A. Gerloch – postavení Senátu (studie) (otevře se v novém okně); Senát: Z historie Senátu ČSR (otevře se v novém okně)

Do obou sněmoven se volilo podle všeobecného, rovného, přímého a tajného práva hlasovacího a podle zásady poměrného zastoupení, a to bez rozdílu pohlaví.

Zdroj: Ústavní listina Československé republiky (121/1920 Sb.) – PSP (otevře se v novém okně)

U každých voleb ukazujeme nejsilnější stranu v Poslanecké sněmovně. Čára označuje 151 mandátů – většinu z 300. Žádná strana se k ní ani nepřiblížila.

• 1920

  Československá sociálně demokratická strana dělnická

  74 mandátů z 300

  čára = 151 mandátů (většina) · chybělo 77

• 1925

  Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (agrárníci)

  45 mandátů z 300

  čára = 151 mandátů (většina) · chybělo 106

• 1929

  Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (agrárníci)

  46 mandátů z 300

  čára = 151 mandátů (většina) · chybělo 105

• 1935

  Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (agrárníci)

  45 mandátů z 300

  čára = 151 mandátů (většina) · chybělo 106

  Sudetendeutsche Partei (SdP): 44 mandátů, ale nejvíc hlasů

U roku 1935 platí: nejvíc hlasů ≠ automaticky nejvíc mandátů (podrobněji níže).

Zdroj: ČSÚ: Tab. 1.2 Získané mandáty (PDF) (otevře se v novém okně); ČSÚ: Tab. 1.1 Získané platné hlasy (PDF) (otevře se v novém okně)

Sněmovna měla 300 mandátů, většina tedy znamenala 151. Nejsilnější strana získala v jednotlivých volbách 45 až 74 mandátů. Vláda, která potřebovala oporu Sněmovny, proto musela stát na dohodě více stran – koaliční vyjednávání bylo strukturální nutností, ne výjimkou.

1. Krok 1: Volby↓
2. Krok 2: Roztříštěná Sněmovna↓
3. Krok 3: Koaliční dohoda↓
4. Krok 4: Vláda opřená o Sněmovnu

Sněmovna mohla vládě vyslovit nedůvěru; návrh musela podepsat nejméně 100 poslanců. Když vláda nedůvěru dostala nebo neprošel její návrh na vyslovení důvěry, musela podat demisi.

Zdroj: Ústavní listina Československé republiky (121/1920 Sb.) – PSP (otevře se v novém okně)

Prezident nebyl volen přímo občany. Volilo ho Národní shromáždění – poslanci a senátoři společně. K platnosti volby musela být přítomna nadpoloviční většina všech členů obou sněmoven a kandidát potřeboval tři pětiny přítomných. Volební období trvalo 7 let.

• 1918 – Tomáš Garrigue Masaryk; volilo Revoluční národní shromáždění
• 1920 – Tomáš Garrigue Masaryk; volilo Národní shromáždění (27. 5. 1920)
• 1927 – Tomáš Garrigue Masaryk; volilo Národní shromáždění (27. 5. 1927)
• 1934 – Tomáš Garrigue Masaryk; volilo Národní shromáždění (24. 5. 1934)
• 1935 – Edvard Beneš; volilo Národní shromáždění (18. 12. 1935), po Masarykově abdikaci

Zdroj: Ústavní listina Československé republiky (121/1920 Sb.) – PSP (otevře se v novém okně); Volba prezidenta 1920 – stenoprotokol (PSP) (otevře se v novém okně); Volba prezidenta 1927 – stenoprotokol (PSP) (otevře se v novém okně); Volba prezidenta 1934 – stenoprotokol (PSP) (otevře se v novém okně); Pražský hrad: Edvard Beneš (otevře se v novém okně)

Masaryk měl nad rámec formálního popisu úřadu mimořádně silný politický vliv založený na pravomocích, osobní autoritě a neformálních vazbách.

Zdroj: Ústavní listina Československé republiky (121/1920 Sb.) – PSP (otevře se v novém okně); Pražský hrad: T. G. Masaryk – životopis (otevře se v novém okně)

Pětka nebyla v ústavě a nebyla státním orgánem – nebyla komorou parlamentu, ministerstvem ani úřadem. Šlo o mimoústavní, neformální koaliční orgán: dohodovací mechanismus představitelů hlavních koaličních stran, který koordinoval koalici, předjednával sporné otázky a hledal kompromisy před otevřeným hlasováním.

V klasickém složení se s ní spojují:

• Antonín Švehla
• Alois Rašín
• Rudolf Bechyně
• Jan Šrámek
• Jiří Stříbrný

Zdroj: Dějiny a didaktika dějepisu (MUNI): vlády a Pětka (otevře se v novém okně)

Ani Hrad nebyl instituce. Je to označení neformálního politického okruhu kolem prezidenta – zejména Masaryka, později Beneše. Pražský hrad sám popisuje Masaryka jako představitele „hradní politiky“, který účinně zasahoval do politického dění, a uvádí, že Hrad měl své podporovatele i odpůrce.

K pochopení tehdejší demokracie nestačí jen číst ústavu.

Zdroj: Pražský hrad: T. G. Masaryk – životopis (otevře se v novém okně)

Dochované stenoprotokoly ukazují běžný parlamentní život: interpelace a odpovědi ministrů, opoziční návrhy, práci výborů, změny zákonů a ostré politické střety mezi stranami i národnostními kluby. Jen jedna schůze z listopadu 1920 obsahuje odpovědi vlády na interpelace německých poslanců, desítky nových návrhů a změny ve výborech.

Část kompromisů vznikala mimo plénum, ale parlament zůstával skutečným fórem zákonodárství a kontroly vlády.

Zdroj: Stenoprotokol 19. schůze PS, listopad 1920 (PSP) (otevře se v novém okně); Digitální parlamentní knihovna 1920–1938 (PSP) (otevře se v novém okně)

1. Krok 1: Návrh↓
2. Krok 2: Poslanecká sněmovna nebo Senát↓
3. Krok 3: Druhá sněmovna↓
4. Krok 4: Případné změny nebo zamítnutí↓
5. Krok 5: Přehlasování podle ústavních pravidel↓
6. Krok 6: Zákon

• Zákonodárnou iniciativu měla vláda, skupina nejméně 21 poslanců nebo nejméně 11 senátorů.
• Když druhá sněmovna návrh změnila, platilo to jako zamítnutí.
• Sněmovna mohla odlišné usnesení Senátu přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců; zamítl-li ale Senát návrh třemi čtvrtinami všech senátorů, bylo potřeba tří pětin všech poslanců.
• Prezident mohl zákon do měsíce vrátit s připomínkami. Zákon se pak vyhlásil, když na něm setrvaly obě sněmovny nadpoloviční většinou všech členů, nebo Sněmovna třemi pětinami všech poslanců.

Příklad: v roce 1925 projednávala Sněmovna usnesení Senátu k vládnímu návrhu o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců.

Zdroj: Ústavní listina Československé republiky (121/1920 Sb.) – PSP (otevře se v novém okně); Senát: A. Gerloch – postavení Senátu (studie) (otevře se v novém okně); Tisk 5364: usnesení Senátu k vládnímu návrhu (1925, PSP) (otevře se v novém okně)

Československo nebylo národnostně homogenní. V parlamentu působily české a československé, slovenské, německé, maďarské a další strany. To zvyšovalo počet stran, komplikovalo koalice a vedlo ke sporům o podobu státu.

Není pravda, že by německé strany stály po celou dobu mimo systém: část z nich se ve druhé polovině 20. let zapojila do vládních koalic. Ve 30. letech se situace zásadně měnila.

Ano – ale ne bez problémů a omezení.

První republiku není vhodné ani idealizovat jako bezchybný zlatý věk, ani redukovat na parlamentní fasádu.

1. 1935 – poslední řádné parlamentní volby
2. březen 1938 – Anschluss Rakouska
3. léto a září 1938 – československá krize
4. 30. 9. 1938 – Mnichovská dohoda

Dnešní hodnoty podle Ústavy ČR a zákona č. 247/1995 Sb. – podrobněji na stránce Poslanecká sněmovna.